Vyhledávání:
Jazykové verze:
ČeskyRuskyEnglishEsperanto
Hlavní menu:
Rychlé odkazy:

Konvenční strava

Pokud se stravou, jejím složením a přípravou nezabýváme hlouběji, obvykle konzumujeme potraviny, které jsou označovány jako konvenční.

Co konveční strava znamená? Konvenční je obvyklý, tradiční, tedy to, co nám běžně nabízí česká kuchyně, školní a závodní jídelny, supermarkety. Většinou jde o jídla masitá, bramborová, moučná, obsahující cukr, mléko, konzervační látky, dochucovadla a kypřidla. Pro mnohé jde o jídelníček, nad kterým se moc nezamýšlí.

Někdy však začneme pátrat víc z vlastního zájmu nebo na nás v médiích upoutá „zdravý životní styl“. Postupně získáváme další informace a máme pocit, že jsme pro zdraví nyní určitě udělali víc – vždyť v reklamě nám říkají, jak je v něčem více vitamínů, méně tuku, jak jsou mléčné výrobky bohaté na vápník atd. Dozvídáme se o různých variantách potravinových pyramid, čeho konzumovat méně, čeho více. Jedná se o obecná doporučení typu – méně masa, méně tuku, méně cukru.

Kromě potravinových pyramid a obecných doporučení používají firmy ve své komunikaci různá tvrzení o zdravotních výhodách svých potravin. Legislativa naštěstí upravuje používání těchto prohlášení na obalech a tak je vymezen legislativní rámec, co a kdy je možné tvrdit.

Například mezi používaná tvrzení patří: celozrnné cereálie, snižování rizika kardiovaskulárních onemocnění, obsahující vlákninu, snížený obsah nasycených mastných kyselin (nasycené mastné kyseliny zvyšují hladinu cholesterolu v krvi) atd.

Jedním z trendů, který postupně narůstá i u nás jsou Bio výrobky (produkty ekologického zemědělství, při jejich výrobě se nepoužívají chemické prostředky). V západoevropských zemích se spotřeba těchto potravin pohybuje kolem 80 EUR na člověka ročně. I když u nás probíhají informační kampaně a i v běžných obchodech jsou Bio koutky, spotřeba u nás nedosahuje ani 10 EUR.

Velké firmy, potravinový producenti, se snaží působit na vlně vzrůstajícího trendu zdravé výživy. Nicméně ve fázi čerpání informací z jejich reklamních kampaní ještě nepronikáme hlouběji do dané problematiky, „vezeme“ se s pocitem, že na základě masově sdělovaných informací žijeme zdravě. Bohužel mnohé z těchto informací jsou přinejmenším zastaralé.

 

Co se stane, když začneme pátrat dál?

 

Reklamní kampaně na nízkotučné výrobky – působí dojmem, že to, co obsahuje tuk, obsahuje cholesterol (ne vždy je podáno vysvětlení o „dobrém“ a „špatném“ cholesterolu) a právě nízkotučné výrobky jsou ty, které mají být prospěšné. Kdo by ale uváděl, že snížení obsahu tuku musí být něčím nahrazeno – běžně to bývá cukr, škrob nebo bílá mouka. Ve finále tedy u nízkotučných výrobků konzumujeme potraviny s vyšší energetickou hodnotou a vyšším glykemickým indexem, než předtím.

Mléčné výrobky – informace o tom, že mléko a mléčné výrobky jsou zdravé, pomáhají při zažívání díky bakteriím, atd. ještě stále proudí z komerčních médií. Naštěstí se již na internetu, v nezávislých médiích a i v odborných kruzích objevují komplexnější informace – o tom, že mléko a mléčné výrobky zahleňují organizmus, přispívají k nárůstu alergií, obezity a v neposlední řadě i s tím vápníkem je to právě naopak. „Mléko totiž obsahuje skupinu enzymů zvaných fosfáty, které se specializují na rozkládání sloučenin obsahujících fosfor. Při pasterizaci mléka se ničí, což má za následek, že většina vápníku obsažená v mléku se stává nerozpustnou a dostavuje se zácpa.“ (Převzato z Lesie & Susannah Kenton: Syrová strava).   Kde tedy vápník najdeme? „Slunečnicová semena obsahují přinejmenším stejné množství, kapustové listy více než dvojnásobek než mléko, sezamová semínka 11 x více a mořská zelenina wakame a hijiki 13 x více vápníku než mléko (na 100 gramů jedlé bílkoviny).“ (Převzato z www.vegan.cz, diskuse o mléku).

 

O mase a mýtech s ním spojených se dozvíte v dalších oblastech webu.

 

Nedejme se tedy nalákat jen povrchním tvrzením o zdravé výživě nebo oblíbenými frázemi „šetřící naši peněženku“ - nejlepší ceny, cenové bomby, slevy a akční nabídky.

Pátrejme dál a snažme se nahlédnout pod povrch.

Poslouchejme více naše tělo a zamýšlejme se nad důsledky našeho chování na prostor, ve kterém žijeme, jehož jsme součástí.  Jen tak můžeme postoupit z místa, kde malé ústupky ze své zóny pohodlí neřeší důležitější a celostnější otázky – celkového přístupu k sobě, ke svému životnímu prostředí, k tomu, co zanecháváme svým potomkům, jak se chováme ke zdrojům, k přírodě...

Nabídka této sekce:
Na začátek stránky