Vyhledávání:
Jazykové verze:
ČeskyRuskyEnglishEsperanto
Hlavní menu:
Rychlé odkazy:

Přemysl Pitter - Duchovní revoluce v srdci Evropy

Duchovní revoluce je výsledkem celoživotního zájmu P. Pittra o české dějiny, výrazem jeho lásky k české reformaci. Doplněné české vydání snad přiměje mnohé k tomu, aby se zamysleli nad smyslem českých dějin a pochopili, co je posláním našeho národa. V době okupace roku 1968 P. Pitter píše:

„Ztratili jsme svébytnost tím, že jsme šilhali po cizích vzorech. Spása nám nepřijde ani od Východu ani od Západu, ani od Severu ani od Jihu - jen z vlastní opravdovosti.“

V národních tradicích, ve starých humanitních ideálech velkých českých myslitelů viděl P. Pitter trvalé hodnoty českého národního života. Byl přesvědčen, že z poznatků minulosti je třeba vyvozovat ponaučení a důsledky pro život přítomný:

„Poznávat děje minulé, jmenovitě dějiny vlastního národa, je věc velmi důležitá. Vždyť národ není jen lid žijící v přítomnosti, nýbrž i to, co vněm žije z minulosti. Avšak toto poznávání minulosti musí mít svůj účel. Nemělo by smysl hromadit poznatky minulosti a nevyvozovat z nich poučení a důsledky pro život přítomný.“

Kvas v Československu je pokračováním staletého zápolení s mocemi, které omezují svědomí a svobodný rozvoj člověka, ať se nazývají církev a císař, nebo strana a stát. Myslící člověk se dřív nebo později vzepře každému totalitnímu nároku na jeho nejvnitrnější podstatu. Ale vzpoura, která pramení pouze z národního nebo třídního vědomí, není s to, aby přivodila lepší poměry. Úspěšná výstavba se musí opírat o vyšší všelidské hodnoty. Českému národu je zjevili osvícení muži, kteří podle nich žili.

Průběh a důsledky české reformace podle P. Pittra odhalily skutečnost, že bez opravdovosti, bez lidskosti, bez základních etických principů lidského soužití nemůže existovat spravedlivý sociální řád.

Následující kapitoly jsou pokusem načrtnout životní obraz některých z těchto hrdinů ducha na pozadí jejich doby. Ze souvislosti vznikne přehled kulturního vývoje v českomoravském prostoru vůbec. Celek však nechce být obsáhlými dějinami, spíše galerií těch, kteří vtiskli českému národu jeho duchovní ráz a kteří budou i nadá­le určovat jeho tvůrčí činnost. Nechť tyto portréty pomohou pochopit jeho úsilí!

Svůj obdiv a úctu vyslovuje P. Pitter dílu knížete Václava a biskupa Vojtěcha, jejich pokoře, zbožnosti, laskavosti a nesmiřitelnosti s válečným střetnutím. Skutečnou inspirací se pro P. Pittra stal život a dílo Jana Milice z Kroměříže, jeho spojení náboženské vroucnosti s praktickou sociální pomocí druhým. Tato inspirace nacházela svůj odraz zejména v Pittrově lásce k bližnímu a ve vědomí nutnosti a potřeby pomoci těm, kteří ji v daném okamžiku nejvíce potřebují - dětem. U Mistra Jana Husa si váží jeho osobní statečnosti a poctivosti v boji za pravdu, za život podle mravních zákonů.

Husova víra ve vlastní svědomí, v poznanou pravdu se stává ústředním motivem Duchovní revoluce. Ve stejném duchu hodnotí P. Pitter dílo dalších představitelů české reformace - Matěje z Janova, Mistra Jakoubka ze Stříbra, Jana Rokycany. Zvláštní kapitolu věnuje Petru Chelčickému, jehož nauka o odmítnutí služby mečem ovlivnila vlastní pacifistickou orientaci P. Pittra. Ideály Jednoty bratrské autor vysoce vyzdvihl v kapitole zasvěcené bratru Řehořovi, zakladateli Jednoty českých a moravských bratří. Cenné zdroje duchovních hodnot, vzor odvahy a jednoznačného postoje nacházel P. Pitter u Jana Amose Komenského. V Komenského úsilí o přechod od neužitečného teologizování k pravé křesťanské praxi nacházel P. Pitter inspiraci pro své pojetí praktického křesťanství. T. G. Masaryk je v Pittrově galerii významných osobností českých dějin další postavou, která tvořila duchovní hodnoty našeho národa. Masarykova hesla „Pravda vítězí" a Ježíš - ne  Caesar!" přijal P. Pitter za svoje životní krédo. V jeho hodnocení díla a odkazu T. G. Masaryka vrcholí ústřední motiv Duchovní revoluce - motiv pravdy a požadavek mravní obrody společnosti, pocházející z hnutí české reformace. P. Pitter zdůrazňoval aktuálnost Masarykova požadavku uvedení lásky k bližnímu do všech lidských vztahů, shodně s Masarykem v něm viděl úkol českého národa. Vztah P. Pittra k T. G. Masarykovi nebyl vždy jednoznačně kladný, ale vyvíjel se postupně. Kritické hodnocení Masarykových názorů na teorii nenásilí je rovněž obsaženo v Pittrově práci Chelčický, Tolstoj, Masaryk.

Nesmí nás mýlit, že zápas těchto osobností se odehrával povětšině na poli náboženském. Církev, která se v raném středověku velice zasloužila jako jediná nositelka kultury, propadla pokušení moci a jen silní jedinci odolali její někdy až kruté vládě. Jejich boj byl v podstatě bojem o svobodu svědomí a vnitřní poctivost.

Nabídka této sekce:
Na začátek stránky