Vyhledávání:
Jazykové verze:
ČeskyRuskyEnglishEsperanto
Hlavní menu:
Rychlé odkazy:

Ladislav Feierabend - Zemědělské družstevnictví v Československu do roku 1952

Vydalo nakladatelství Stehlík ve Volarech roku 2007

Ojedinělá studie překvapivě rozsáhlého, rozmanitého a fungujícího družstevnictví v Československu za první republiky, které bylo základem národního hospodářství. Dnes může být inspirací pro ty, kteří hledají alternativy k ekonomickému modelu současné společnosti...

Doporučujeme poslechnout si rozhlasový pořad o významné postavě českého hospodářství a politiky

Naďa Johanisová - Vzpomínka či naděje?

* * *

Ladislav Feierabend - předválečný národohospodář, vrchní ředitel Kooperativy, předseda Československé obilní společnosti a místopředseda Exportního ústavu, který byl krátce po Mnichovu jmenován odstupujícím prezidentem Edvardem Benešem do funkce ministra zemědělství. Ladislav Feierabend se do vrcholové česko(slovenské) politiky dostal v období hluboké krize střední Evropy. Tento demokrat a vlastenec byl schopen stranicko-politická stanoviska podřídit zájmům celého národa a státu. Svým noblesním politickým stylem navíc Feierabend po celou dobu svého politického působení negoval zaběhnuté praktiky politického boje. Ladislav Feierabend v úvodu knihy napsal:

Tato studie o československých zemědělských družstvech vznikla v naději, že příběh o tom, jak se utlačovaní lidé v jednom koutě světa spojili, aby zlepšili svůj životní úděl, přispěje k řešení některých problémů tohoto světa. Rozsah toho, co dokázali, chyby, kterých se dopustili, a možnosti, které nabízejí skutečné družstevní organizace - to vše by měli pozorně prostudovat ti, kdo věří v lidskou svobodu.

Citujeme zde několik myšlenek a přesto, že jdeme jinou cestou než je zakládání družstev, je pro nás jejich prvorepublikový odkaz a duch velkou morální podporou a potvrzením vnitřní pravdy:

Regulovat distribuci zisků z průmyslové výroby tak, aby nebrzdila individuální iniciativu, zůstává dodnes těžkým oříškem pro národní vlády a svět denně trpí důsledky rozpoutané třídní nenávisti. Ale myšlenka družstevních organizací, založených na vzájemné solidaritě, práci a soběstačnosti, pomohla lidem, aby pomohli sami sobě. Družstevní idea staví lidskou bytost výše než zisk. Chrání svobodu a iniciativu člověka, zvyšuje jeho materiální blahobyt a posiluje jeho důstojnost.

* * *

Československá zemědělská družstva sdružovala jednotlivce, nikoliv kapitál. Členství v nich bylo přístupné všem a byla zakládána s konkrétními ekonomickými cíli. Jejich úspěch závisel na osobní spolupráci členů a jejich účelem nebyl zisk, ale morální a materiální vzestup členů.

* * *

Skutečné družstvo je dobrovolným sdružením osob, nikoliv peněz.

* * *

Díky aktivitám v družstvu se rolníci také sblížili, učili se soucitu se sousedem či druhem v nesnázích, lépe si uvědomovali svou odpovědnost v rámci komunity. Družstevnictví bylo jakýmsi lékem, zmírňujícím jejich vrozenou nedůvěru k ostatním. Podněcovalo jejich touhu po poznání a zároveň jim toto poznání, ať již v kulturní nebo profesní sféře, umožňovalo.

* * *

V roce 1933 studovali situaci v československém zemědělství dva Francouzi, Polin a Charon, a takto charakterizovali tajemství úspěchu družstevního hnutí:

„Československo můžeme považovat za snad vůbec nejlepší příklad rozvinutého venkovského družstevnictví. Ačkoliv jiné země ho mohou převyšovat v některých speciálních oblastech - Dánsko se svými mlékařskými družstvy, Kanada s odbytovými družstvy na prodej pšenice, Itálie se zemědělskými výrobními družstvy - žádná se nevyrovná solidnosti jeho organizace a účinnosti jeho kombinovaného úsilí."

* * *

Německu připadla čest založit první úvěrní družstva, která se objevila hned ve dvou formách. Zakladatelem prvního typu byl roku 1849 Friedrich Wilhelm Raiffeisen. Vložil do ní vlastní kapitál a pravidla byla natolik idealistická, že připomínala spíše charitativní organizaci. Každý člen Raiffeisenovy skupiny ručil veškerým svým majetkem za dluhy všech ostatních členů. Své členy si skupina pečlivě vybírala se zvláštním ohledem na jejich morální charakter a půjčky poskytovala jen na některé, přesně specifikované účely, které členové pečlivě zhodnotili z hlediska prospěšnosti pro žadatele. Podíly nebyly považovány za nutné nebo jich byl omezený počet, neboť kapitál byl původně získán formou darů a poté akumulován z úspor a zisků. Zisky se členům nerozdělovaly, ale sloužily jako rezerva; nepřipadly členům ani v případě zániku družstva, nýbrž měly se převést na jakoukoliv podobnou organizaci, která by vznikla namísto původního družstva. Členové řídili družstvo na dobrovolné bázi a výši úroků si stanovovali sami. Každý člen měl jen jeden hlas, bez ohledu na velikost svého podílu.

* * *

Druhý typ úvěrního družstva, které se v Německu objevilo v polovině 19. století, vděčí za svůj vznik Hermannu Schultze-Delitschovi. Zatímco Raiffeisen byl motivován spíše charitativně a nábožensky, Schultze-Delitsch, tak jako rochdalští průkopníci, založil své záložny na principech etického podnikání. Člen mohl vlastnit pouze jeden podíl, ale podílů bylo vydáno tolik a v takových hodnotách, že družstva měla provozní kapitál a stala se skutečnými podniky. Každý člen měl nárok na úvěr ve stejné výši a důvěryhodnost člena a jeho schopnost úvěr splatit byly důležitějším kritériem rozhodování o jeho poskytnutí než důvod, pro který byla půjčka žádána. Určité procento zisku se ukládalo do rezervního fondu, ale zbytek byl rozdělen mezi členy.

 

Nabídka této sekce:
Na začátek stránky